Oblečenie

Kultovní rocková kapela Rolling Stones vydává nově sestříhaný, remixovaný a remasterovaný archivní koncertní film Voodoo Lounge Uncut, který byl natočený 25. listopadu 1994 v Miami na stadionu Joe Robbieho během světového turné k desce Voodoo Lounge. Mezi hosty se objeví například Sheryl Crow, Robert Cray nebo Bo Diddley. Nová verze filmu obsahuje deset dosud nezveřejněných vystoupení a pět bonusových písní z Giants Stadium v New Jersey, které v Miami nezazněly. Série nahrávek, která zobrazuje Rolling Stones na koncertní šňůře v polovině devadesátých let, vyjde 16. listopadu.
Mezi skladby, které se na Voodoo Lounge Uncut objeví, patří například Not Fade Away, You Got Me Rocking, (I Can't Get No) Satisfaction, Sympathy For The Devil nebo Jumpin' Jack Flash.
Voodoo Lounge Tour začalo v dubnu 1994, trvalo přibližně rok a obsahovalo 134 koncertů na šesti kontinentech, které shlédlo přes 6, 5 milionu fanoušků, čímž se turné stalo svého času vůbec největším. Voodoo Lounge album se v roce svého vydání stalo bezkonkurenčním číslem jedna po celém světě. V roce 1995 dokonce vyhrálo Grammy za nejlepší rockové album.
Rolling Stones jsou kapelou, která je od svého počátku v roce 1962, kdy byli protipólem svatouškovských Beatles, nedomyslitelným pilířem rockové hudby. O tom vypovídá i jejich zařazení na čtvrté místo v žebříčku padesáti nesmrtelných interpretů rock'n'rollu časopisu Rolling Stone, dvojnásobný zisk Grammy za celoživotní dílo a uvedení do Rock'n'rollové síně slávy. Tvrdé jádro kapely tvoří na rytíře pasovaný zpěvák Mick Jagger a kytarový mág s životním příběhem rebela Keith Richards.

Legendární rocková kapela Rolling Stones vydává novou edici Beggars Banquet na počest 50. výročí. Deska vyjde 16. listopadu. Původní album se nahrávalo mezi březnem a červencem roku 1968 v londýnských Olympic Sound Studios. Jednalo se o první desku, kterou produkoval Jimmy Miller a zároveň poslední, na které se Rolling Stones objevili v původní sestavě - Mick Jagger, Keith Richards, Brian Jones, Bill Wyman a Charlie Watts. Beggars Banquet odstartovalo co do alb nejplodnější éru kapely.
„Rolling Stones se vrátili a spolu s nimi i rock'n'roll. Dokončili další album, které je prozatím tím nejlepším. Ve všech aspektech se jedná o skvělé album a skvělý rock'n'roll. Žádné předstírání, významný textařský i hudební úspěch.” - Jann Wenner, Rolling Stone, 1968
Dlouho po vydání alba legendární rockový žurnalista a autor Ben Fong-Torres vyznamenal Beggars Banquet jako „okamžitou mistrovskou klasiku”, která „vypovídá o chaosu 68. roku lépe než kterékoliv jiné dílo (...) má náladu rozpadu a rezignace v podobě hlasu ambivalentní autority.”
Na desce se mimo jiné nachází nejpolitičtější skladba, jakou kdy Rolling Stones vydali - Street Fighting Man. Ta byla částečně inspirována Jaggerovým prvotním zážitkem z protiválečné demonstrace před americkou ambasádou v Londýně, kde slyšel hovořit aktivistu Tariqa Aliho. V tu samou chvíli se v Paříži odehrávaly studentské protesty, které vedly k dnes již legendárnímu masovému květnovému povstání a stávce, kterých se účastnila téměř čtvrtina národa. „Byla to zvláštní doba. Nejenom ve Francii, ale i v Americe, kvůli vietnamské válce, nekončícím vzpourám a násilí. Bylo to ale dobře. Vždyť ve Francii se jim málem podařilo svrhnout vládu,” přibližuje v rozhovoru pro Rolling Stone z roku 1997 dobu vzniku desky Jagger. Další výraznou skladbou z desky je singl Sympathy For The Devil, který byl inspirován novelou Michaila Bulgakova a vypráví o Satanově návštěvě stalinského Sovětského svazu.
Původně byl zamýšlený cover alba americkým i britským vydavatelstvím zamítnut. Fotografie Michaela Vosse, na které je zobrazena počmáraná zeď v popředí s částí záchodu, byla vyhodnocena jako ofenzivní. Deska tedy vyšla v obalu, na kterém byl pouze název kapely a svatebním písmem vyvedený název Beggars Banquet. Po několika letech se však deska konečně dočkala původního obalu.

Anglická folkrocková kapela Mumford & Sons vydává singl Guiding Light, jehož prostřednictvím rovněž oznamuje vydání čtvrtého alba Delta, které je naplánováno na 16. listopadu. Deska byla nahrávána v londýnských The Church Studios a produkce se ujal renomovaný Paul Epworth. Intimní album vykresluje hudbu kapely v různých odstínech, barvách a texturách a vychází deset let od založení.
Členy Mumford & Sons jsou Marcus Mumford (zpěv, kytara, bubny, mandolína), Ben Lovett (zpěv, klávesy, akordeon, bubny), Winston Marshall (zpěv, banjo, dobro) a Ted Dwayne (zpěv, basa, bubny, kytara). Skupina se vynořila z folkové scény západního Londýna, jejíž součástí byli umělci jako Laura Marling nebo Noah and the Whale, a dosud vydala tři alba. Sigh No More se dostalo na durhou příčku UK Albums Chart a Billboard 200 a následující Babel a Wilder Mind v Británii debutovala s číslem jedna. Wilder Mind se dokonce stalo nejrychleji prodávaným rockovým albem dekády, což kapele vyneslo post headlinerů na Glastonbury v roce 2013.
Kapela za svou kariéru obdržela několik cen. Za všechny jmenujme Brit Award za nejlepší britské album a australskou hudební cenu ARIA pro nejpopulárnějšího zahraničního umělce. Mumford & Sons si rovněž vysloužili šest nominací na Grammy a v roce 2011 na předávacím ceremoniálu vystoupili po boku Boba Dylana.

Britský kytarista zpěvák a skladatel Mark Knopfler vydává desku Down The Road Wherever, který vyjde 16. listopadu. Album obsahuje 14 nových písní, které čerpají mimo jiné z dávných dní, kdy Mark trávil čas s bývalou kapelou Dire Straits v Deptfordu. Mark i nadále patří k umělcům, kteří mají oko básníka, jenž umožňuje vidět detaily, které se následně projikují do hlubokých melodických skladeb, které vypadají jako z oboru osobní psychogeografie.
Nahrávání desky se již tradičně účastnili špičkoví muzikanti, které Mark přesvědčil, ať do písně vloží vlastní otisk, který však nesmí narušit původní záměr a atmosféru skladby. Produkce se ujal sám Knopfler spolu s Guyem Fletcherem.
Mark Knopfler za svou kariéru vydal osm studiových sólových alb, spolupracoval s Chetem Atkinsem nebo Emmylou Harris, složil soundtrack pro Princeznu Nevěstu, Místního hrdinu a Altamiru a produkoval desky mimo jiné pro Boba Dylana a Randyho Newmana. Je držitelem Řádu britského impéria a prestižní ceny Ivor Novellos za celoživotní přínos hudbě.

Britský kytarista zpěvák a skladatel Mark Knopfler vydává desku Down The Road Wherever, který vyjde 16. listopadu. Album obsahuje 14 nových písní, které čerpají mimo jiné z dávných dní, kdy Mark trávil čas s bývalou kapelou Dire Straits v Deptfordu. Mark i nadále patří k umělcům, kteří mají oko básníka, jenž umožňuje vidět detaily, které se následně projikují do hlubokých melodických skladeb, které vypadají jako z oboru osobní psychogeografie.
Nahrávání desky se již tradičně účastnili špičkoví muzikanti, které Mark přesvědčil, ať do písně vloží vlastní otisk, který však nesmí narušit původní záměr a atmosféru skladby. Produkce se ujal sám Knopfler spolu s Guyem Fletcherem.
Mark Knopfler za svou kariéru vydal osm studiových sólových alb, spolupracoval s Chetem Atkinsem nebo Emmylou Harris, složil soundtrack pro Princeznu Nevěstu, Místního hrdinu a Altamiru a produkoval desky mimo jiné pro Boba Dylana a Randyho Newmana. Je držitelem Řádu britského impéria a prestižní ceny Ivor Novellos za celoživotní přínos hudbě.

Britský kytarista zpěvák a skladatel Mark Knopfler vydává desku Down The Road Wherever, který vyjde 16. listopadu. Album obsahuje 14 nových písní, které čerpají mimo jiné z dávných dní, kdy Mark trávil čas s bývalou kapelou Dire Straits v Deptfordu. Mark i nadále patří k umělcům, kteří mají oko básníka, jenž umožňuje vidět detaily, které se následně projikují do hlubokých melodických skladeb, které vypadají jako z oboru osobní psychogeografie.
Nahrávání desky se již tradičně účastnili špičkoví muzikanti, které Mark přesvědčil, ať do písně vloží vlastní otisk, který však nesmí narušit původní záměr a atmosféru skladby. Produkce se ujal sám Knopfler spolu s Guyem Fletcherem.
Mark Knopfler za svou kariéru vydal osm studiových sólových alb, spolupracoval s Chetem Atkinsem nebo Emmylou Harris, složil soundtrack pro Princeznu Nevěstu, Místního hrdinu a Altamiru a produkoval desky mimo jiné pro Boba Dylana a Randyho Newmana. Je držitelem Řádu britského impéria a prestižní ceny Ivor Novellos za celoživotní přínos hudbě.