UNIVERSAL CZECH

Kouzlo staropražských písniček a jejich oblíbenost u nás neklesá.
Nový výběr těch nejlepších čerpá především z odkazu Karla Hašlera a obsahuje originální nahrávky v podání osvědčených kapel Šlapeto, Patrola a známých českých herců a zpěváků - mezi jinými KAREL GOTT, PETR MUK, KAREL ČERNOCH, VÁCLAV POSTRÁNECKÝ, KAREL ŠŤEDRÝ, PAVLÍNA FILIPOVSKÁ, JOSEF ZÍMA, EVA PILAROVÁ a další

Debutové album BRATAN vychází už 15. listopadu. Objednávat můžeš už nyní! Prvních 200 objednávek s vlastnoručním podpisem! Na featech SKiNNY BARBER, S. Barracuda, Fobia Kid a další.

Orchestr Václava Hybše oslavil letos 60 let od svého založení. Otec-zakladatel Václav Hybš pro tento rok osobně vybral 40 nejlepších nahrávek celé kariéry.
Album je doplněno o rozsaáhlý booklet s průvodním textem z pera Miloše Skalky:
Žijeme v době, kdy je za legendu označován kdekdo. Jinak řečeno, slůvko „legenda” se silně nadužívá, ale jsou výjimky, kde stále ještě neztrácí svůj původní význam a platí beze zbytku. Takovou legendou je nepochybně dirigent, aranžér, trumpetista a občasný skladatel Václav Hybš.
Pochází z Police nad Metují nedaleko Náchoda (pozor, ne z Poličky, na tu záměnu je alergický), kde se narodil coby Blíženec 3. června 1935 a na své rodné městečko je jaksepatří hrdý. Jeho dědeček i tatínek byli kapelníky dechovky a malý Vašík už v sedmi letech bubnoval v tátově orchestru. V deseti se začal učit hrát na trumpetu a v roce 1955 absolvoval na pražské konzervatoři, kde se stala trubka jeho hlavním studijním oborem. Už v té době příležitostně hrál v různých kapelách, nejčastěji v orchestrech Ladislava Bezubky a Zdeňka Bartáka. Poté, co absolvoval dva roky základní vojenské služby (ví vůbec dnešní mladá generace, co to bylo?) působil jako trumpetista v orchestrech Kamila Hály a Josefa Posledního, kdy už také začal psát svá první aranžmá.
V letech 1960 až 1969 byl Václav Hybš jako třetí trumpetista (vedle Jiřího Jelínka a Richarda Kubernáta) členem nově vzniklého Tanečního orchestru Československého rozhlasu, který založil a vedl dirigent, skladatel, aranžér, klarinetista a saxofonista Karel Krautgartner. Pro tento orchestr Václav Hybš zaranžoval třeba skladbu Glory pro film Kdyby tisíc klarinetů, nebo Mrholí). Pod rozhlasovou kapelu tehdy spadala i hudební produkce pražského Divadla Rokoko, pro které Václav Hybš sestavil šestičlenný divadelní orchestr, ve kterém působili především jeho kolegové z rozhlasové kapely. V Rokoku pak se svými muzikanty a ve vlastních aranžích nastudoval hudbu k hezké řádce inscenaci, namátkou uvádím Baladu z hadrů, Listy důvěrné, Osm lásek Waldemara Matušky a Filosofskou historii. Současně dostal nabídku z rozhlasu, aby sestavil studiový soubor, který by nahrával vděčné melodie v zajímavých a objevných instrumentacích, což byl úkol pro Václava Hybše jako dělaný. Už první nahrávky nového tělese zaujaly svou instrumentální vynalézavostí a objevnou zvukovou barevností (mj. Bruslaři, Pochod hlasatelů, Zlato a stříbro).
Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se Václav Hybš „osamostatnil” a postavil se jako dirigent a aranžér do čela orchestru, který doprovázel Waldemara Matušku, pro kterého vytvořil bohatý repertoár poskládaný z atraktivních skladeb. Připomeňme alespoň album Waldemar zpívá písně z celého světa (1971), kde hledal a současně nacházel nezvyklé hudební kombinace. Hlavní roli svěřil jako aranžér žesťové sekci, kterou doplnil pouze jedním saxofonem, často využíval vokální sbor, stejně jako pro taneční hudbu méně obvyklé a do té doby nepoužívané nástroje (lesní roh, harfa). Ve spolupráci s Waldemarem Matuškou nahrál na desky mnoho nápaditých úprav původně lidových melodií pocházejících z českého, anglického i amerického folklóru. Pro mnohé z posluchačů je pěvecká éra Waldemara Matušky neodmyslitelně spjatá s Hybšovým orchestrem a je současně považována za jeho éru nejúspěšnější, pomineme-li Matuškovy hvězdné semaforské začátky.
V polovině sedmdesátých let Václav Hybš svůj orchestr rozšířil, začal běžně používat čtyři trumpety, čtyři trombony, dva lesní rohy, tubu, flétnu či pikolu, to vše doplňoval v nahrávacím studiu ještě početnou smyčcovou sekcí. Vedle spolupráce s vokálními interprety se začal programově zaměřovat na instrumentální skladby, z nichž většinu sám aranžoval. Ve svém typickém stylu, s důrazem na melodickou stránku skladeb, s využitím vtipných a barevných kombinací.
Pro televizní obrazovku nachystal Václav Hybš plejádu komponovaných programů, jejichž hudební složka se posléze také objevila na deskách (mj. Hybš hraje tango, ale také polku, valčík, nebo Hašlera), jeho orchestr doprovázel také populární Televarieté. Mimořádný úspěch sklidila velká směs písní z repertoáru Karla Gotta a Waldemara Matušky nazvaná Silvestrovská opera, ve které Václav Hybš ve svém výběru, sestavě a aranžích oběma zpěvákům prohodil repertoár a vyměnil role. Což byl milionový nápad... Se stejnými interprety se také svého času vydal ve svém aranžmá do Smetanovy Prodané nevěsty, což oba očividně uvítali.
Orchestr Václava Hybše spolupracoval snad se všemi našimi zpěváky, kteří za to stojí, nejčastěji pak s těmi, kteří kapelníka a aranžéra v jedné osobě něčím mimořádně zaujali. Jak vždycky zdůrazňoval, šlo mu především o to, aby pro interpreta vymyslel něco, co ještě nikdy před tím nezpíval. Aby ho překvapil a pro svou myšlenku současně nadchnul. Což se mu mimořádně dařilo.
Sestavou Orchestru Václava Hybše, respektive jeho studiovou odnoží, prošly velké hráčské osobnosti naší hudební scény - mimo jiné trombonisté Zdeněk Pulec a Jan Hynčica, klavírista Milan Dvořák, trumpetisté Václav Král a Nikola Janev, nebo sólista na lesní roh Miloš Petr. S houslovým virtuosem a svým celoživotním přítelem Josefem Sukem natočil Václav Hybš dvě alba, přičemž to první, se skladbami jako Poem, Snění, Ave Maria, Air, Oslí serenmáda, nebo Indiánská píseň lásky vyšlo pod názvem Yesterday rovněž ve Spolkové republice Německo, v Japonsku a ve Spojených státech. S černošskou americkou operní sopranistkou Felicií Weathers nahrál Václav Hybš pro změnu album se skladami Griega, Schumanna, Schuberta, nebo Čajkovského.
Václav Hybš má mnoho prvenství - jedním z nich je třeba to, že svůj orchestr neustále doplňuje mladými hudebníky, které si rád vychovává (věkový průměr kapely je dneska něco přes dvacet let) - a dalším z nich je pravidelné pořádání vánočních koncertů. První z těchto vánočních turné (pokaždé s atraktivním hlavním hostem) se odehrálo v roce 1976 a tato tradice úspěšně pokračuje dodnes. V Českém rozhlase měl dokonce dva hudební dlouhodobé seriály - jeden se jmenoval Delikatesy Václava Hybše a uváděl ho Jan Rosák, druhý pak Šlágry od srdce a Václav Hybš si ho uváděl sám.
Jenom vlastně drobný průřez tvorbou Václava Hybše a jeho orchestru představuje dvojcédéčko, které se vám právě dostává do rukou. Tři z jeho nahrávek jsou koncertní, čímž získáte příjemný pocit, jako kdybyste na koncertu také byli...
Václav Hybš kdysi prohlásil: „Při výběru repertoáru se řídím citem. Jsou totiž určité hranice, které nelze překročit, abych posluchače neztratil. Odmítám interpretovat vykonstruované, byť umělecky zajímavé záležitosti, které bychom si hráli jen sami pro sebe. Podřizuji se požadavkům posluchačů - a že to není práce zbytečná, o tom nás přesvědčuje odezva publika.”
Orchestru Václava Hybše je šedesát let a Václav Hybš oslaví 3. června příštího roku pětaosmdesáté narozeniny, což je důvod k velkém blahopřání a současně velké pokloně. Kapelníků a aranžérů jsme sice nikdy neměli nedostatek, ale Václav Hybš je jenom jeden!

Jewelbox

První výběr hitů úspěšného písničkáře a hitmakera mapující celou jeho karieru, vychazejici u prilezitosti jeho 40. Album obsahuje i tri nove songy.

Představuje se Martyho banda, která vyměnila elektrické kytary za ukulele a banjo. Debutové EP Argonaut přehraje na turné s Jelenem
Je jich pět a mají za sebou řadu menších i větších úspěchů s předešlými kapelami, Ovšem až společně nabrali druhý dech. Martyho banda, to je parta zdánlivých outsiderů, které k cestě za jejich snem mimo jiné inspiroval průlom skupiny Jelen, hrající podobnou hudbu. Právě vydává debutové EP Argonaut a po boku slavných souputníků se chystá na podzimní turné.
„Muzika pro nás byla vždycky všechno, celý náš život. A je v zásadě jedno, jestli mlátíte do elektrických kytar, nebo 'brnkáte' na banjo. Důležitá je potřeba něco říct, vyjádřit se,” říká hlavní zpěvák Martyho bandy a ator většiny písní na debutovém EP Martin Hon.
Ne nadarmo zmiňuje elektrické kytary. On i další členové totiž za sebou mají dlouhodobé působení v kapelách hrajících tvrdou hudbu. Sám Hon v roce 1998 se svými spolužáky založil skupinu L.O.S., ve které hrál na kytaru, zpíval a skládal hudbu i texty. Vzhlíželi se třeba v Nirvaně, The Offspring a dalších velikánech rocku a jeho žánrových odnoží.
Po mnoha letech společného fungování, devíti deskách a třech stovkách vystoupení, včetně těch na velkých festivalech v Česku i zahraničí, však původní ambice vyprchaly a koncertování se stalo zpestřením volného času. Kvůli neshodám mezi členy se nakonec L.O.S. rozpadli. A Hon se rozhodl, že hudba pro něj bude už jen okrajovým zájmem.
Pak však potkal Honzu Mirgu a Víta Coufala, kteří měli podobný osud, když opustili emo rockovou formaci BezDozoru a metalcoreovou sestavu Empty Hearts. A společně znovu zažehli oheň nadšení. Tentokrát inspirováni folk-rockovými partičkami, které před pár lety začaly pronikat do první ligy světové pop music. A prostřednictvím skupiny Jelen se tomuto žánru začalo dařit i u nás.
„Je fakt, že úspěch Jelenu je motivační, a to nejen pro nás. Ukázali nám, že to jde, a dodali nám odvahu opustit zkušebnu a zahrát lidem. A teď jsme dokonce dostali šanci s nimi jet na podzimní klubové turné. Tomu bychom před rokem ani nevěřili!” podotýká Hon.
Zároveň dodává, že obloukem se konečně vrátili k nástrojům, na kterých jako malí kluci začínali. Vždyť sám uprosil rodiče ke koupi své první kytary na základě víkendů v chatové osadě Vlastějovice u řeky Sázavy, kde zažil své první trampské večery u táboráku.
EP Argonaut je prvním seznámením posluchačů s Martyho bandou. Najdou na něm čtyři autorské písně, přičemž třemi kousky, včetně singlu Víla, přispěl jakožto hlavní skladatel a zpěvák skupiny Martin Hon. Zapojil se i Honza Mirga, druhý zpěvák a hráč na ukulele, který napsal píseň Blue Jeans. Dalšími členy souboru jsou baskytarista Vít Coufal a Patrik Klčo, který ovládá banjo.
Naživo se Martyho banda představí jako exkluzivní host podzimního turné skupiny Jelen nazvaného Půlnoční vlak Michala Tučného.

Právě vychází kolekce těch největších hitů zpěvačky Laďky Kozderkové, která by se letos dožila 70ti let a které se často přezdívalo česká Barbra Streisand. Hity jako například Hello, Dolly!, Kabaret či Tam za tou duhou jsou součástí luxusního alba o 2 CD s výběrem nejlepších písní z muzikálů, filmů jako např. Trhák či rozhlasu a televize.
Album v luxusním provedení s exkluzivními fotografiemi Oty Dlaboly obsahuje i rozsáhlou biografii o Laďce Kozderkové.

Po loňském úspěšném turné se skupinou Jelen, při kterém sklidila nadšené ovace publika, mimo jiné ve vyprodaném Foru Karlín, přichází Tereza Balonová s debutovým autorským EP Zhasni den. Teprve osmnáctiletá zpěvačka s uhrančivým hlasem a výjimečným citem pro interpretaci na něm ve spolupráci s producentem Martinem Ledvinou potvrzuje svůj mimořádný talent.
Tři skladby na debutovém EP Terezy Balonové - V peřinách, titulní Zhasni den a Neposloucháš - jsou autorské, doplňuje je působivý duet s písničkářem Alešem Petrželou K nezkrocení. Producent Martin Ledvina ve svém studiu vytáhl na povrch všechny její přednosti, především pak osobitý hlas se silně emotivním zabarvením a vzhledem k věku nevídanou interpretační jistotu.
Z jejích písní sálá takový prožitek, že by posluchač za mikrofonem čekal spíš ostřílenou zpěvačku, nikoliv teprve osmnáctiletou dívku. „Tereza plynule přechází od nástroje k nástroji a s každým si dělá co chce, vládne andělským hlasem, který ve svojí vyzrálosti a emocionálnosti nemá obdoby. Její texty mě okamžitě vtáhly do děje svojí hloubkou. Pracovat s takovouto umělkyní je privilegium a čirý požitek,” říká Martin Ledvina.
Kromě jedinečných pěveckých kvalit vyčnívá Balonová i tím, že je talentovanou autorkou a vynikající kytaristkou. Na svůj hlavní nástroj hraje od šesti let, už ve dvanácti soutěžila s prvními autorskými skladbami na folkovém festivalu Porta. O pět let později ho pro svůj autentický projev a výjimečný talent vyhrála.
„Když mě rodiče v osmi letech vzali na koncert Metalliky do Edenu, byl to pro mě tak silný zážitek, že jsem ihned věděla, co chci dělat,” vzpomíná. Podobně významný účinek na ni ale mělo i vystoupení folkové skupiny Čechomor. „Utekla jsem tátovi s mámou a vběhla do první řady, kde jsem muzikantům koukala pod nohy, co dělají. Chtěla jsem to taky umět,” směje se Balonová, která dlouhé roky hrála závodně volejbal. Hudba ale nakonec zvítězila.
Na koncertech si vystačí sama s kytarou a looperem - zařízením, které nahrává a vrství zvuky přes sebe. „K využití looperu mě inspiroval Ed Sheeran. Viděla jsem na internetu videa, co všechno s ním dokáže, a krátce nato si z kapesného koupila svůj první základní přístroj. Na něm jsem se naučila vše potřebné,” vysvětluje interpretka, jak intuitivně pracuje a učí se novým dovednostem. Časem si osvojila i hru na bicí nebo klávesy.
Za sebou už má turné se skupinou Jelen, se kterou loni před Vánocemi objížděla velké sály, včetně pražského Fora Karlín. Právě tento závěrečný koncert jí prý přinesl největší euforii. „Nikdy na to nezapomenu, splnil se mi tím sen. Najednou jsem já byla ten interpret, který stojí před plným sálem a všichni mu koukají pod nohy.”

Debutove album prave vychazi v reedici

Legendární multiplatinové album kultovní punk-rock-popové formace, která významně ovlivnila českou scénu prelomu tisíciletí vychazi ve vinylovém provedení.

Lenka Filipová na novém albu Oppidum oživuje příběhy z keltské minulosti. Na jaro připravuje velké stejnojmenné turné v Česku i na Slovensku.
Po neuvěřitelných patnácti letech přichází zpěvačka a kytaristka Lenka Filipová s novým studiovým albem Oppidum. Čarokrásné melodie, všudypřítomný nádech tajemné keltské kultury a uhrančivá interpretace budou tím nejlepším společníkem pro sychravé podzimní dny. Novinku, která vychází 16. listopadu u Universal Music, uvádí jediná česky zpívaná píseň Na cestě, jejíž text obstaral talentovaný zpěvák a autor David Stypka.
„Oppidum je název pro keltská osídlení, v nichž Keltové žili a ze kterých vyráželi za svými výboji. Nebo jim naopak sloužila jako jejich útočiště. Pro mne je to domeček pro písničky, prostřednictvím kterých vyprávím příběhy z dávné minulosti,” poodhaluje Lenka Filipová, která na desce spolupracovala se svým dvorním multiinstrumentalistou Seanem Barrym. Společně rozvinuli repertoár, z něhož několik písní již pár let zdobí koncertní program Filipové. Na téměř filmové atmosféře celé nahrávky vycházející z keltského, bretonského i skotského folkloru má spolu s oběma muzikanty zásadní podíl také producent David Solař.
„Spolupráce s Lenkou byla jednou z mých nejpříjemnějších studiových zkušeností vůbec.
Krásné, staletími prověřené melodie, vždy pečlivě připravená optimistická Lenka s jasnou vizí a charismatickým hlasovým projevem, autentický a geniální Kelt Sean Barry, který natáčí všechny nástroje zásadně napoprvé a od začátku do konce bez jediného střihu a nahrávací studio ve vedlejší ulici - takže mi stačilo vyrážet z domova 3 minuty před začátkem natáčení - těžko si představit lepší konstelaci,” vzpomíná David Solař.
Kromě autentického prožitku, který vás přenese v čase do dob keltských válečníků a mystických druidů, je album Oppidum mimořádné i pro svou hudební a jazykovou pestrost. „Zpívám ve čtyřech jazycích - ve starém jazyce gaelic, irském i skotském, dále ve staré bretonštině a angličtině,” vypočítává hudebnice a Sean Barry dodává:
„Většinu skladeb z alba jsem našel ve Skotsku, Irsku a Severní Anglii. Jsou to krásné a silné písně, ale bohužel byly již poztrácené a skoro není možné je někde slyšet. Přišlo mi to líto, a přemýšlel jsem, jak jim zpátky vdechnout život. Všechny jsem aranžoval tak, aby když člověk zavře oči, tak ho hudba přenese do tamních hor, lesů a moří. Byla to krásná práce, která mne hodně bavila, stejně jako spolupráce s Lenkou a Davidem ve studiu. Často jsme nechali hudbu, ať nás sama navede. Každá minuta práce, byla radost.”
Jediná česky zpívaná skladba Na cestě (Kathy's Song) není tradicionál, ale pochází z pera Paula Simona. Český text napsal David Stypka, oceňovaný písničkář a úřadující držitel Ceny Anděl v kategorii Sólový interpret roku. Zpěvačka ho oslovila právě pro jeho osobitou poetiku, která nemá mezi tuzemskými autory obdoby. Spojením jeho jedinečného textařského rukopisu a interpretačního citu Filipové dostala legendární píseň podobu, z jejíž přesvědčivosti posluchače mrazí.
„Každá z těch písní na albu je pro mne srdcovka, ale tato, je mi od mých teenegerovských let hodně blízká a vždy jsem si ji chtěla zazpívat, ale došlo k tomu až teď. Proto jsem ji na album nazpívala jak v anglickém originále, tak v češtině. David Stypka mi český text napsal přímo na tělo,” těší umělkyni.
„S písněmi Lenky Filipové jsem vyrůstal, k jejím deskám mě přivedla máma a mám je tak docela pod kůží. Velmi si proto vážím Lenčiny důvěry a z toho, jak se písnička nakonec vyloupla, mám upřímnou radost. Bavil mě ostatně i proces vzniku toho textu, naše společné rozhovory a hledání,” říká David Stypka.
Nové album Oppidum představí Lenka Filipová také na jarním turné v únoru a březnu 2019. V rámci něj zavítá do několika větších sálů v České republice i na Slovensku. „Turné vyvrcholí ve Velkém sále pražské Lucerny. Na pódiu nebudou chybět moji oblíbení hudební hosté, včetně virtuózního hráče na keltskou harfu Seana Barryho, se kterým jsme celou desku připravovali,” zve fanoušky.
Není pochyb, že poslech nových, prastarou kulturou nasáklých písní v její nezaměnitelné interpretaci bude výjimečným zážitkem jak v albové podobě, tak naživo.
Oppidum Tour
28. 2. Bratislava - Istropolis
10. 3. Košice - SP
17. 3. Brno - Sono centrum
20. 3. Ostrava - Gong
25. 3. Praha - Lucerna - Velký sál