Concord

Britský zpěvák a bývalý člen legendárních Beatles Sir Paul McCartney vydává dlouho očekávané živé album s názvem Good Evening New York City. Paul McCartney uspořádal v červenci sérii tří koncertů v New Yorku. Fanoušci, kteří neměli příležitost si poslechnout populárního interpreta naživo, si mohou koncert vychutnat alespoň prostřednictvím desky či DVD. Kolekce je nabita hity, nejen sólovými, ale samozřejmě i klasikou od The Beatles jako například Drive My Car, Eleanor Rigby či Hey Jude. „Byly to skvělé tři noci pro kapelu a pro mě osobně bylo velmi vzrušující být tady při otevření nového stadionu na místě starého Shea Stadium, kde jsme hráli s Beatles před čtyřiačtyřiceti lety,” prohlásil McCartney. Paul McCartney přivítal na scéně i speciálního hosta, amerického rockového zpěváka a skladatele Billyho Joela. Vystoupení, dlouhé skoro 3 hodiny, ve kterém McCartney zahrál 33 písní, bylo snímáno patnácti kamerami s vysokým rozlišením a 75 malými kamerami umístěnými v publiku. Výsledného hudebního mixu ve stereu a 5.1 se ujal Paul Hicks, který je mj. držitelem dvou Grammy za album Beatles Love. Standardní edice setu bude obsahovat dva CD audio disky a jedno DVD. K dostání bude i luxusní verze, jež bude navíc obohacená o DVD. Bonusové DVD bude obsahovat záznam vystoupení Paula McCartneyho v divadle Eda Sullivana.

Legendární album v reedici

remasterovaná verze živého alba z roku 1970

Nositel ceny Grammy, producent a hudebník Mark Johnson a jeho team Playing For Change cestoval po světě celé desetiletí s jediným cílem: propojit svět s pomocí hudby. Jejich ambiciózní cesta začala v post-apartheidové Jižní Africe, přes Blízký a Střední Východ, do Himalájí a dál kolem světa. S využitím nejnovější mobilní nahrávací technologie natočili více než 100 hudebníků, často venku, v parcích, na promenádách, v ulicích, takže na albu se sejdou například irský Omagh Community Youth Choir zpívající „Love Rescue Me,” napsanou U2 a Bobem Dylanem, spolu s americkým pouličním hudebníkem Rogerem Ridley, či Grandpa Elliott s Clarencem Bekkerem z Holandska sesoubory z Ruska, Španělska, Venezuely, Francie či Brazílie vedle hudebníků z Conga, Israele, Indie, Zimbabwe, Ghany a dalších zemí
Fantastický projekt a fantastické album!

Reedice v luxusním balení slavného alba oceněného cenou Grammy, vynikajícího muzikanta, soulového inovátora, pianisty, saxofonisty, zpěváka, herce a především výborného skladatele, aranžéra a textaře.

Po pravdě, ze dvou alb a jednoho épéčka australské zpěvačky a vokalistky downtempových Zero 7 Sii Furler si pamatuju přesně tři písničky. Její největší hit, Breathe Me z desky Colour The Small One, vydala v roce 2004 v Austrálii a o dva roky později v Americe a který ji proslavil taky díky tomu, že doprovázel poslední záběry závěrečného dílu Six Feet Under, načež byl zařazen na jeho dokonale depresívní soundtrack. Pak ještě celkem emotivní Don't Bring Me Down a úvodní studiový singl Pictures z jinak živého épéčka Lady Croissant, jež Sia nahrála během svého koncertu v Bowery Ballroom v New Yorku. Z nové desky Some People Have Real Problems si toho nezapamatujete o nic více. Siin tklivý sametový hlas sice umí občas přitlačit, loudavé melodie doprovázené klavírem se po čase ale bohužel slijou v jeden jediný nekonečně dlouhý popový cajdák. Trochu vybočují snad jen Lentil, na Siu nebývalé silná The Girl nebo hopkavá Academia. Problém je v tom, že podivná hravost Sii se bohužel neobjevuje ani tak v hudbě, jako spíše na jejím webu. Tam vám zatančí oblečená jako pirát, Superman, Elvis, ale třeba i v kostýmu banánu, rozpláclé jahody nebo zmatené berušky. Zkrátka škoda, že na rozdíl od jiných tklivých písničkářek, jako jsou Imogen Heap, Beth Orton nebo Emiliana Torriny, vás Siin neemotivní loudavý hlas po chvíli utahá a unaví Po pravdě, ze dvou alb a jednoho épéčka australské zpěvačky a vokalistky downtempových Zero 7 Sii Furler si pamatuju přesně tři písničky. Její největší hit, Breathe Me z desky Colour The Small One, vydala v roce 2004 v Austrálii a o dva roky později v Americe a který ji proslavil taky díky tomu, že doprovázel poslední záběry závěrečného dílu Six Feet Under, načež byl zařazen na jeho dokonale depresívní soundtrack. Pak ještě celkem emotivní Don't Bring Me Down a úvodní studiový singl Pictures z jinak živého épéčka Lady Croissant, jež Sia nahrála během svého koncertu v Bowery Ballroom v New Yorku. Z nové desky Some People Have Real Problems si toho nezapamatujete o nic více. Siin tklivý sametový hlas sice umí občas přitlačit, loudavé melodie doprovázené klavírem se po čase ale bohužel slijou v jeden jediný nekonečně dlouhý popový cajdák. Trochu vybočují snad jen Lentil, na Siu nebývalé silná The Girl nebo hopkavá Academia. Problém je v tom, že podivná hravost Sii se bohužel neobjevuje ani tak v hudbě, jako spíše na jejím webu. Tam vám zatančí oblečená jako pirát, Superman, Elvis, ale třeba i v kostýmu banánu, rozpláclé jahody nebo zmatené berušky. Zkrátka škoda, že na rozdíl od jiných tklivých písničkářek, jako jsou Imogen Heap, Beth Orton nebo Emiliana Torriny, vás Siin neemotivní loudavý hlas po chvíli utahá a unaví
Někteří lidé mají opravdové problémy, tvrdí Sia
Australská zpěvačka Sia, majitelka jednoho z nejúžasnějších sexy hlasů na světě,se celosvětově poprvé proslavila jakožto hostující vokalistka projektu Zero 7, kde přispěla hned v několika skladbách na všechna tři doposud vydaná alba. Vedle toho se ale již od roku 2000 věnuje své sólové kariéře.
I když byla její hudba již od počátku velmi chválena odbornou kritikou, nepovedlo se jí úplně prosadit. Vše se změnilo až v lednu minulého roku, kdy jednu ze svých kontroverzních písní nazvanou „The Girl You Lost On Cocaine” zazpívala vpřímém přenosu Late Night with Conan O'Brien, která na americkém kanálu NBC patří mezi nejsledovanější pořady. Během několika dnů se zpísně stal celosvětový hit, přičemž úspěchu napomohly i výtečné taneční remixy od Sander Van Doorna a Stonebridge, které z „The Girl You Lost On Cocaine” udělaly jeden znejvětším klubových hitů minulého roku.
Zero 7 Sii Furler si pamatuju přesně tři písničky. Její největší hit, Breathe Me z desky Colour Nové a The Small One, vydala v roce 2004 v Austrálii a o dva roky později v Americe a který ji proslavil taky díky tomu, že doprovázel poslední záběry závěrečného dílu Six Feet Under, načež byl zařazen na jeho dokonale depresívní soundtrack. Pak ještě celkem emotivní Don't Bring Me Down a úvodní studiový singl Pictures z jinak živého épéčka Lady Croissant, jež Sia nahrála během svého koncertu v Bowery Ballroom v New Yorku. Z nové desky Some People Have Real Problems si toho nezapamatujete o nic více. Siin tklivý sametový hlas sice umí občas přitlačit, loudavé melodie doprovázené klavírem se po čase ale bohužel slijou v jeden jediný nekonečně dlouhý popový cajdák. Trochu vybočují snad jen Lentil, na Siu nebývalé silná The Girl nebo hopkavá Academia. Problém je v tom, že podivná hravost Sii se bohužel neobjevuje ani tak v hudbě, jako spíše na jejím webu. Tam vám zatančí oblečená jako pirát, Superman, Elvis, ale třeba i v kostýmu banánu, rozpláclé jahody nebo zmatené berušky. Zkrátka škoda, že na rozdíl od jiných tklivých písničkářek, jako jsou Imogen Heap, Beth Orton nebo Emiliana Torriny, vás Siin neemotivní loudavý hlas po chvíli utahá a unaví Po pravdě, ze dvou alb a jednoho épéčka australské zpěvačky a vokalistky downtempových Zero 7 Sii Furler si pamatuju přesně tři písničky. Její největší hit, Breathe Me z desky Colour The Small One, vydala v roce 2004 v Austrálii a o dva roky později v Americe a který ji proslavil taky díky tomu, že doprovázel poslední záběry závěrečného dílu Six Feet Under, načež byl zařazen na jeho dokonale depresívní soundtrack. Pak ještě celkem emotivní Don't Bring Me Down a úvodní studiový singl Pictures z jinak živého épéčka Lady Croissant, jež Sia nahrála během svého koncertu v Bowery Ballroom v New Yorku. Z nové desky Some People Have Real Problems si toho nezapamatujete o nic více. Siin tklivý sametový hlas sice umí občas přitlačit, loudavé melodie doprovázené klavírem se po čase ale bohužel slijou v jeden jediný nekonečně dlouhý popový cajdák. Trochu vybočují snad jen Lentil, na Siu nebývalé silná The Girl nebo hopkavá Academia. Problém je v tom, že podivná hravost Sii se bohužel neobjevuje ani tak v hudbě, jako spíše na jejím webu. Tam vám zatančí oblečená jako pirát, Superman, Elvis, ale třeba i v kostýmu banánu, rozpláclé jahody nebo zmatené berušky. Zkrátka škoda, že na rozdíl od jiných tklivých písničkářek, jako jsou Imogen Heap, Beth Orton nebo Emiliana Torriny, vás Siin neemotivní loudavý hlas po chvíli utahá a unaví Po pravdě, ze dvou alb a jednoho épéčka australské zpěvačky a vokalistky downtempových Zero 7 Sii Furler si pamatuju přesně tři písničky. Její největší hit, Breathe Me z desky Colour The Small One, vydala v roce 2004 v Austrálii a o dva roky později v Americe a který ji proslavil taky díky tomu, že doprovázel poslední záběry závěrečného dílu Six Feet Under, načež byl zařazen na jeho dokonale depresívní soundtrack. Pak ještě celkem emotivní Don't Bring Me Down a úvodní studiový singl Pictures z jinak živého épéčka Lady Croissant, jež Sia občas přitlačit, loudavé melodie doprovázené klavírem se po čase ale bohužel slijou v jeden lbum je trochu více popové plné pomalejších emotivních melodií doprovázené klavírem.Jako host se objevuje Beck.

Soundtrack ke kultovnímu filmu

Soundtrack ke kultovnímu filmu Indiana Jones a poslední křížová výprava

Thelonious Monk je bezpochyby jedním znejosobitějších pianistů jazzové historie a skvělým skladatelem, jehož skladby mají dnes vrepertoáru nejen jazzoví, ale i klasičtí pianisté.

Bill Evans, jeden z nejznámnějších a nejvlivnějších amerických jazzových pianistů 20. století.