Concord

Po pravdě, ze dvou alb a jednoho épéčka australské zpěvačky a vokalistky downtempových Zero 7 Sii Furler si pamatuju přesně tři písničky. Její největší hit, Breathe Me z desky Colour The Small One, vydala v roce 2004 v Austrálii a o dva roky později v Americe a který ji proslavil taky díky tomu, že doprovázel poslední záběry závěrečného dílu Six Feet Under, načež byl zařazen na jeho dokonale depresívní soundtrack. Pak ještě celkem emotivní Don't Bring Me Down a úvodní studiový singl Pictures z jinak živého épéčka Lady Croissant, jež Sia nahrála během svého koncertu v Bowery Ballroom v New Yorku. Z nové desky Some People Have Real Problems si toho nezapamatujete o nic více. Siin tklivý sametový hlas sice umí občas přitlačit, loudavé melodie doprovázené klavírem se po čase ale bohužel slijou v jeden jediný nekonečně dlouhý popový cajdák. Trochu vybočují snad jen Lentil, na Siu nebývalé silná The Girl nebo hopkavá Academia. Problém je v tom, že podivná hravost Sii se bohužel neobjevuje ani tak v hudbě, jako spíše na jejím webu. Tam vám zatančí oblečená jako pirát, Superman, Elvis, ale třeba i v kostýmu banánu, rozpláclé jahody nebo zmatené berušky. Zkrátka škoda, že na rozdíl od jiných tklivých písničkářek, jako jsou Imogen Heap, Beth Orton nebo Emiliana Torriny, vás Siin neemotivní loudavý hlas po chvíli utahá a unaví Po pravdě, ze dvou alb a jednoho épéčka australské zpěvačky a vokalistky downtempových Zero 7 Sii Furler si pamatuju přesně tři písničky. Její největší hit, Breathe Me z desky Colour The Small One, vydala v roce 2004 v Austrálii a o dva roky později v Americe a který ji proslavil taky díky tomu, že doprovázel poslední záběry závěrečného dílu Six Feet Under, načež byl zařazen na jeho dokonale depresívní soundtrack. Pak ještě celkem emotivní Don't Bring Me Down a úvodní studiový singl Pictures z jinak živého épéčka Lady Croissant, jež Sia nahrála během svého koncertu v Bowery Ballroom v New Yorku. Z nové desky Some People Have Real Problems si toho nezapamatujete o nic více. Siin tklivý sametový hlas sice umí občas přitlačit, loudavé melodie doprovázené klavírem se po čase ale bohužel slijou v jeden jediný nekonečně dlouhý popový cajdák. Trochu vybočují snad jen Lentil, na Siu nebývalé silná The Girl nebo hopkavá Academia. Problém je v tom, že podivná hravost Sii se bohužel neobjevuje ani tak v hudbě, jako spíše na jejím webu. Tam vám zatančí oblečená jako pirát, Superman, Elvis, ale třeba i v kostýmu banánu, rozpláclé jahody nebo zmatené berušky. Zkrátka škoda, že na rozdíl od jiných tklivých písničkářek, jako jsou Imogen Heap, Beth Orton nebo Emiliana Torriny, vás Siin neemotivní loudavý hlas po chvíli utahá a unaví
Někteří lidé mají opravdové problémy, tvrdí Sia
Australská zpěvačka Sia, majitelka jednoho z nejúžasnějších sexy hlasů na světě,se celosvětově poprvé proslavila jakožto hostující vokalistka projektu Zero 7, kde přispěla hned v několika skladbách na všechna tři doposud vydaná alba. Vedle toho se ale již od roku 2000 věnuje své sólové kariéře.
I když byla její hudba již od počátku velmi chválena odbornou kritikou, nepovedlo se jí úplně prosadit. Vše se změnilo až v lednu minulého roku, kdy jednu ze svých kontroverzních písní nazvanou „The Girl You Lost On Cocaine” zazpívala vpřímém přenosu Late Night with Conan O'Brien, která na americkém kanálu NBC patří mezi nejsledovanější pořady. Během několika dnů se zpísně stal celosvětový hit, přičemž úspěchu napomohly i výtečné taneční remixy od Sander Van Doorna a Stonebridge, které z „The Girl You Lost On Cocaine” udělaly jeden znejvětším klubových hitů minulého roku.
Zero 7 Sii Furler si pamatuju přesně tři písničky. Její největší hit, Breathe Me z desky Colour Nové a The Small One, vydala v roce 2004 v Austrálii a o dva roky později v Americe a který ji proslavil taky díky tomu, že doprovázel poslední záběry závěrečného dílu Six Feet Under, načež byl zařazen na jeho dokonale depresívní soundtrack. Pak ještě celkem emotivní Don't Bring Me Down a úvodní studiový singl Pictures z jinak živého épéčka Lady Croissant, jež Sia nahrála během svého koncertu v Bowery Ballroom v New Yorku. Z nové desky Some People Have Real Problems si toho nezapamatujete o nic více. Siin tklivý sametový hlas sice umí občas přitlačit, loudavé melodie doprovázené klavírem se po čase ale bohužel slijou v jeden jediný nekonečně dlouhý popový cajdák. Trochu vybočují snad jen Lentil, na Siu nebývalé silná The Girl nebo hopkavá Academia. Problém je v tom, že podivná hravost Sii se bohužel neobjevuje ani tak v hudbě, jako spíše na jejím webu. Tam vám zatančí oblečená jako pirát, Superman, Elvis, ale třeba i v kostýmu banánu, rozpláclé jahody nebo zmatené berušky. Zkrátka škoda, že na rozdíl od jiných tklivých písničkářek, jako jsou Imogen Heap, Beth Orton nebo Emiliana Torriny, vás Siin neemotivní loudavý hlas po chvíli utahá a unaví Po pravdě, ze dvou alb a jednoho épéčka australské zpěvačky a vokalistky downtempových Zero 7 Sii Furler si pamatuju přesně tři písničky. Její největší hit, Breathe Me z desky Colour The Small One, vydala v roce 2004 v Austrálii a o dva roky později v Americe a který ji proslavil taky díky tomu, že doprovázel poslední záběry závěrečného dílu Six Feet Under, načež byl zařazen na jeho dokonale depresívní soundtrack. Pak ještě celkem emotivní Don't Bring Me Down a úvodní studiový singl Pictures z jinak živého épéčka Lady Croissant, jež Sia nahrála během svého koncertu v Bowery Ballroom v New Yorku. Z nové desky Some People Have Real Problems si toho nezapamatujete o nic více. Siin tklivý sametový hlas sice umí občas přitlačit, loudavé melodie doprovázené klavírem se po čase ale bohužel slijou v jeden jediný nekonečně dlouhý popový cajdák. Trochu vybočují snad jen Lentil, na Siu nebývalé silná The Girl nebo hopkavá Academia. Problém je v tom, že podivná hravost Sii se bohužel neobjevuje ani tak v hudbě, jako spíše na jejím webu. Tam vám zatančí oblečená jako pirát, Superman, Elvis, ale třeba i v kostýmu banánu, rozpláclé jahody nebo zmatené berušky. Zkrátka škoda, že na rozdíl od jiných tklivých písničkářek, jako jsou Imogen Heap, Beth Orton nebo Emiliana Torriny, vás Siin neemotivní loudavý hlas po chvíli utahá a unaví Po pravdě, ze dvou alb a jednoho épéčka australské zpěvačky a vokalistky downtempových Zero 7 Sii Furler si pamatuju přesně tři písničky. Její největší hit, Breathe Me z desky Colour The Small One, vydala v roce 2004 v Austrálii a o dva roky později v Americe a který ji proslavil taky díky tomu, že doprovázel poslední záběry závěrečného dílu Six Feet Under, načež byl zařazen na jeho dokonale depresívní soundtrack. Pak ještě celkem emotivní Don't Bring Me Down a úvodní studiový singl Pictures z jinak živého épéčka Lady Croissant, jež Sia občas přitlačit, loudavé melodie doprovázené klavírem se po čase ale bohužel slijou v jeden lbum je trochu více popové plné pomalejších emotivních melodií doprovázené klavírem.Jako host se objevuje Beck.

Soundtrack ke kultovnímu filmu

Soundtrack ke kultovnímu filmu Indiana Jones a poslední křížová výprava

Thelonious Monk je bezpochyby jedním znejosobitějších pianistů jazzové historie a skvělým skladatelem, jehož skladby mají dnes vrepertoáru nejen jazzoví, ale i klasičtí pianisté.

Bill Evans, jeden z nejznámnějších a nejvlivnějších amerických jazzových pianistů 20. století.

To nejlepší od legendární a velmi oblíbené rockové skupiny z přelomu 60. a 70. let Creedence Clearwater Revival v čele s Johnem Fogerty, sólovým zpěvákem kapely a hlavním skladatelem písniček. CCR jsou dodnes jednou z nejlepších kapel orientované na revival hudby 50.let. Vedle skvělých coververzí starých rock'n'rollových hitů dokázali i psát ve stejném stylu nové písně. Není divu, že všechna alba se stále velmi prodávají a stále nachází nové fanoušky.

Reedice legendárního alba jednoho z nejvýznamnějších jazzových hudebníků všech dob
Few composers or improvisers can match the originality of pianist Thelonious Monk. Quirky yet rigorously logical, Monk's playful but always purposeful choice of skewed melodies and interrupted rhythm patterns gave the bebop movement, and jazz in total, a new sound that was totally modern. Although he created a surprisingly limited body of compositions, his impact on the vocabulary and canon of jazz is second to none, including such prolific giants as Duke Ellington. Brilliant Corners is a triumph of both performance and conception: the two small-group sessions, anchored by Monk, drummer Max Roach, and the bass work of either Oscar Pettiford or Paul Chambers, feature superb front-line performances by saxophonists Sonny Rollins and the tragically under-recorded Ernie Henry, as well as trumpeter Clark Terry. The title track, which centres the collection, is one of Monk's most unconventional pieces, skirting whole-tone, chromatic and Lydian scales; a version of „Pannonica” finds Monk doubling on celeste, while the band stretches out on „Bemsha Swing” and the blues „Ba-lue Bolivar Ba-lues-are”. --Fred Goodman - www.amazon.co.uk

Dalším přírustkem do stáje Starbucks je vedle Sira Paula McCartneyho také legendární kanadská písničkářka Joni Mitchell. Je to první kolekce nového materiálu od roku 1998, tedy skoro po deseti letech. „Shine” obsahuje deset písní, z toho jednaje nová úprava již několikrát přezpívaného hitu „Big Yellow Taxi” a také zde najdeme hudební adaptaci básně Rudyarda Kiplinga „If”, kterou si Joni velmi oblíbila.