UNIVERSAL

Legendární rocková kapela Rolling Stones vydává novou edici Beggars Banquet na počest 50. výročí. Deska vyjde 16. listopadu. Původní album se nahrávalo mezi březnem a červencem roku 1968 v londýnských Olympic Sound Studios. Jednalo se o první desku, kterou produkoval Jimmy Miller a zároveň poslední, na které se Rolling Stones objevili v původní sestavě - Mick Jagger, Keith Richards, Brian Jones, Bill Wyman a Charlie Watts. Beggars Banquet odstartovalo co do alb nejplodnější éru kapely.
„Rolling Stones se vrátili a spolu s nimi i rock'n'roll. Dokončili další album, které je prozatím tím nejlepším. Ve všech aspektech se jedná o skvělé album a skvělý rock'n'roll. Žádné předstírání, významný textařský i hudební úspěch.” - Jann Wenner, Rolling Stone, 1968
Dlouho po vydání alba legendární rockový žurnalista a autor Ben Fong-Torres vyznamenal Beggars Banquet jako „okamžitou mistrovskou klasiku”, která „vypovídá o chaosu 68. roku lépe než kterékoliv jiné dílo (...) má náladu rozpadu a rezignace v podobě hlasu ambivalentní autority.”
Na desce se mimo jiné nachází nejpolitičtější skladba, jakou kdy Rolling Stones vydali - Street Fighting Man. Ta byla částečně inspirována Jaggerovým prvotním zážitkem z protiválečné demonstrace před americkou ambasádou v Londýně, kde slyšel hovořit aktivistu Tariqa Aliho. V tu samou chvíli se v Paříži odehrávaly studentské protesty, které vedly k dnes již legendárnímu masovému květnovému povstání a stávce, kterých se účastnila téměř čtvrtina národa. „Byla to zvláštní doba. Nejenom ve Francii, ale i v Americe, kvůli vietnamské válce, nekončícím vzpourám a násilí. Bylo to ale dobře. Vždyť ve Francii se jim málem podařilo svrhnout vládu,” přibližuje v rozhovoru pro Rolling Stone z roku 1997 dobu vzniku desky Jagger. Další výraznou skladbou z desky je singl Sympathy For The Devil, který byl inspirován novelou Michaila Bulgakova a vypráví o Satanově návštěvě stalinského Sovětského svazu.
Původně byl zamýšlený cover alba americkým i britským vydavatelstvím zamítnut. Fotografie Michaela Vosse, na které je zobrazena počmáraná zeď v popředí s částí záchodu, byla vyhodnocena jako ofenzivní. Deska tedy vyšla v obalu, na kterém byl pouze název kapely a svatebním písmem vyvedený název Beggars Banquet. Po několika letech se však deska konečně dočkala původního obalu.

V listopadu 1968 byly do všemožných hudebních obchodů světa vyslány miliony kopií eponymního devátého dvojalba jedné z nejlegendárnějších kapel hudební historie - Beatles. Albu, které po generace nepřestává lidstvo inspirovat, se později začalo přezdívat The White Album. Reedice desky vyjde 9. listopadu a bude obsahovat 30 Gilesem Martinem (syn George Martina) a Samem Okellem nově vysoce kvalitně zmixovaných písní (The White Album), 27 dřívějších akustických demo nahrávek (Esher Demos) a 50 z většiny dosud nevydaných nahrávek pocházejících ze studiových sessions (Sessions).
The White Album bude k dostání v několika verzích. Super deluxe verze s tradičním unikátním číslem bude obsahovat dva disky, na kterých je nahrané album, jeden disk s Esher Demos, tři disky Sessions, čtyři Blu-ray verze alba a je doplněna knihou plnou fotografií, plakátů, rukopisů, poznámek a textů. Deluxe varianta bude obsahovat výše zmíněné disky, 4LP limitovaný box set - klasické album a audio kolekci, která mj. obsahuje Esher Demos, 24stránkový booklet, plakáty a portréty. Standard verze potom obsahuje klasické původní 2LP.
Většina skladeb byla složena v meditačním centru Mahariši Maheš Jógiho poblíž indického Rišikeše, kam členové skupiny se svými manželkami odcestovali v únoru 1968, aby se zrekreovali a věnovali se meditacím. Na rozdíl od předchozího alba, Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band, nebylo The White Album zamýšleno jako konceptuální album. Písně nespojuje žádné téma, střídá se i mnoho stylů hudby (blues, hard-rock, folk, ska a další). Je možné, že právě z důvodu takového množství nesourodých „škatulek” či „koutků” chtěli Beatles toto album původně nazvat Domeček pro panenky.
Obal desky navrhl renomovaný autor pop artu Richard Hamilton a je v kontrastu s obalem „Seržanta Peppera” stejně, jako je tomu v případě hudebního obsahu těchto dvou alb. Celá obálka má bílou barvu. Na obálce je pouze plasticky či v odstínech šedi vytlačen název alba.
Album se v Británii i Americe stalo okamžitým bestsellerem, který se umístil na prvních příčkách, kde se držel osm až devět týdnů. Deska se stala 19x platinovou a v roce 2000 byla uvedena do Grammy Hall of Fame jako „deska s neuvadající kvalitou a historickým významem”. „Jedná se o nejlepší album, které kdy Beatles vydali a jenom Beatles mohou udělat ještě lepší,” komentoval tehdy desku spoluzakladatel časopisu Rolling Stone Jann Wenner.

V listopadu 1968 byly do všemožných hudebních obchodů světa vyslány miliony kopií eponymního devátého dvojalba jedné z nejlegendárnějších kapel hudební historie - Beatles. Albu, které po generace nepřestává lidstvo inspirovat, se později začalo přezdívat The White Album. Reedice desky vyjde 9. listopadu a bude obsahovat 30 Gilesem Martinem (syn George Martina) a Samem Okellem nově vysoce kvalitně zmixovaných písní (The White Album), 27 dřívějších akustických demo nahrávek (Esher Demos) a 50 z většiny dosud nevydaných nahrávek pocházejících ze studiových sessions (Sessions).
The White Album bude k dostání v několika verzích. Super deluxe verze s tradičním unikátním číslem bude obsahovat dva disky, na kterých je nahrané album, jeden disk s Esher Demos, tři disky Sessions, čtyři Blu-ray verze alba a je doplněna knihou plnou fotografií, plakátů, rukopisů, poznámek a textů. Deluxe varianta bude obsahovat výše zmíněné disky, 4LP limitovaný box set - klasické album a audio kolekci, která mj. obsahuje Esher Demos, 24stránkový booklet, plakáty a portréty. Standard verze potom obsahuje klasické původní 2LP.
Většina skladeb byla složena v meditačním centru Mahariši Maheš Jógiho poblíž indického Rišikeše, kam členové skupiny se svými manželkami odcestovali v únoru 1968, aby se zrekreovali a věnovali se meditacím. Na rozdíl od předchozího alba, Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band, nebylo The White Album zamýšleno jako konceptuální album. Písně nespojuje žádné téma, střídá se i mnoho stylů hudby (blues, hard-rock, folk, ska a další). Je možné, že právě z důvodu takového množství nesourodých „škatulek” či „koutků” chtěli Beatles toto album původně nazvat Domeček pro panenky.
Obal desky navrhl renomovaný autor pop artu Richard Hamilton a je v kontrastu s obalem „Seržanta Peppera” stejně, jako je tomu v případě hudebního obsahu těchto dvou alb. Celá obálka má bílou barvu. Na obálce je pouze plasticky či v odstínech šedi vytlačen název alba.
Album se v Británii i Americe stalo okamžitým bestsellerem, který se umístil na prvních příčkách, kde se držel osm až devět týdnů. Deska se stala 19x platinovou a v roce 2000 byla uvedena do Grammy Hall of Fame jako „deska s neuvadající kvalitou a historickým významem”. „Jedná se o nejlepší album, které kdy Beatles vydali a jenom Beatles mohou udělat ještě lepší,” komentoval tehdy desku spoluzakladatel časopisu Rolling Stone Jann Wenner.